Tipli byste, že Italové oslavují Vánoce v duchu povahy jim vlastní? Ba ne. Pro temperamentní jižany jsou vánoční svátky skutečně dobou klidu, odpočinku a chvil s rodinou.
Vánoční období je v Itálii poměrně dlouhé. Začíná 8. prosince a končí 6. ledna svátkem Epiphany, tedy Zjevením Krista nebo Tří králů. Italové si nepotrpí na předvánoční shon. Čtyřiadvacátý prosinec je pro ně stejně jako například pro Francouze nebo Američany běžným pracovním dnem. Večer je čas na posezení s přáteli a blízkými. Spousta lidí drží 23. a 24. prosince půst, tudíž večeře nebývá nijak honosná a tradiční jídlo přichází až po půlnoční mši.
Jesličky jsou symbolem italských Vánoc.
Dárky nosí o Vánocích Babbo Natale. Je podobný českému Mikuláši a jezdí z Finska na saních se soby. Některé rodiny rozbalují dárečky už večer, mnohem obvyklejší je ale počkat až na první svátek vánoční. Italské Vánoce oficiálně zahajuje papež 25. prosince svým požehnáním Urbi et Orbi.
Vánoční symbol: jesličky
Nejdůležitější vánoční dekorací jsou pro Italy jesličky (presepio). Ty jsou vzpomínkou na Františka z Assisi, který jako první vyprávěl příběh Vánoc pomocí figurek. Rodinné betlémy s ručně vyřezávanými postavičkami se v Itálii dědí po generace. Lidé je vystavují už na začátku prosince. Ovšem bez jedné postavičky. Novorozenec na své místo uléhá až 24. prosince po půlnoci. Městem betlémů je v Itálii Neapol.
Ani v italských domácnostech nechybí vánoční stromky, v současné době se ale tradice mísí s moderními prvky, a tak jako varianta vánočního stromku mohou posloužit i větvičky poinsettie. Květy poinsettie často zdobí jesličky nebo podstavec pro vánoční strom.
Panettone vypadá jako bábovka, ale chutí připomíná vánočku.
Milánská pochoutka panettone
Vánoce v Itálii neznamenají jedno stejné hlavní jídlo. Jí se jehněčí, krocan, kuře, z ryb je nejoblíbenější úhoř. Cukroví se liší region od regionu, téměř všude ale voní panettone, případně pandoro. Je to sladký chléb ve tvaru kopule, původem z Milána a chutná podobně jako česká vánočka.
Dárky od čarodějnice Befany
V noci z 5. a 6. ledna cestuje po Itálii Befana, stará, chudá, ale hodná čarodějnice. Pověst vypráví, že to byla ošklivá, ale velice vlídná a dobrotivá žena. Když se narodil Ježíšek, všichni k němu spěchali s dary. Jenomže Befana se o jeho narození dozvěděla pozdě, a tak když dorazila do Betléma, děťátko už v jesličkách nenašla. Nabrala proto dárky a šla ho hledat. A to dělá dodnes.
Befana přilétá na koštěti a do domů se dostává komínem. Hodné a poslušné děti od ní v punčoše nalézají sladkosti, nezbedům nechává uhlí. Děti pro ni na oplátku připravují oříšky a sušenky.
