Právě teď se seznamuje se slavným Švejkem. Kromě toho se dívá na českou televizi a poslouchá české rádio. Když se zadaří, hraje s Čechy volejbal. Semjon Simanov je Rus, ale už skoro rok je jeho domovem Brno. „Chtěl bych, aby všichni lidé mluvili stejným jazykem,“ vyjadřuje své přání pětadvacetiletý informatik.
Kdy jsi přijel do České republiky a proč ses tak rozhodl?
Přijel jsem do Brna 3. října 2013. Napadlo mě to rok předtím, v létě. Po univerzitě jsem jeden rok pracoval, ale chtěl jsem studovat dál. Říkal jsem si, že nemám dost vzdělání, že bych rád titul Mgr. Zároveň jsem ale už nechtěl pokračovat ve studiu v Rusku. Moje přítelkyně uměla dobře anglicky a chtěla odjet na univerzitu do USA. Já jsem ale neměl tak dobrou angličtinu. Až mi můj šéf jednou řekl, že jeho dcera studuje v Česku a že to není tak drahé. Tak jsem si udělal nějaké propočty a bylo rozhodnuto.
Proč jsi nechtěl dál studovat v Rusku?
Protože nesouhlasím s tamní vládou a s tím, jak tam většina lidí myslí.
Co na tvoje rozhodnutí říkala rodina?
Maminka hned řekla: Ano, jeď. Ona mě ve všem podporuje. A taky si myslí, že budu mít takhle lepší život než můj bratr. On je jiný než já, nerad studuje, má technické vzdělání a pracuje.
Učil ses už v Rusku česky?
Ano, měl jsem lektora, který se jmenoval Josef. Měli jsme lekci vždy jedenkrát týdně, po dobu šesti měsíců. Proto když jsem studoval češtinu na VUT, asi do ledna jsem v podstatě všechno opakoval. Ale čeština mě moc baví, víc než angličtina.
Měl jsi kurz češtiny jenom na VUT?
Ne. Od konce února jsem chodil ještě do kurzu SOZE.
Semjon na zámku Lednice
Mohl bys výuku na VUT a SOZE porovnat? Která ti vyhovovala víc?
Pro mě bylo lepší VUT. Měli jsme na lekce hodně času a taky dobrou učebnici. Uvítal jsem, že jsme měli dva lektory. Mluvili různě, ale oběma jsem rozuměl a oba mě hodně naučili. V SOZE bereme málo gramatiky a hodně konverzujeme. Zároveň jsou tam ale namíchaní studenti z různých zemí, a tak nás to nutí mluvit mezi sebou česky, protože jinak bychom se nedomluvili 🙂 A taky tam máme pravidlo, že musíme mluvit jenom česky.
Jak bys zhodnotil svoji znalost češtiny teď? V čem děláš chyby?
Chtěl bych umět říkal tvrdé e na začátku slov. To mi nejčastěji opravuje moje učitelka v SOZE. A taky pořád neříkám „jsem“, když používám minulý čas. (Je to pravda 🙂 – pozn. aut.)
Ale studuješ češtinu dál, ne?
Ano. V SOZE jsme měli přes léto krátké prázdniny, ale teď kurz pokračuje dvakrát týdně. A v září bude intenzivní kurz.
Jak se kromě kurzů zdokonaluješ v češtině?
Momentálně čtu českou knihu – Švejka. Taky sleduju přes internet pořady České televize a občas poslouchám české rádio. A samozřejmě češtinu denně používám. Mluvím v bance, v realitní kanceláři, s majitelem bytu, snažím se jednou týdně hrát volejbal v českém kolektivu. Jednou jsem slyšel dva muže, jak si mezi sebou říkali: To je v pohodě, on rozumí dobře 🙂
A jaký je tvůj cíl, co se týče českého jazyka?
Neplánuju dosáhnout úrovně C2 nebo vyšší. Ale přál bych si umět lépe vysvětlit, co si myslím. Lépe přenést ten smysl.
Zmínil jsi angličtinu. Tu se taky učíš?
V tuhle chvíli moc ne. Ale budu mít angličtinu na unverzitě. To bude pro mě dobré. Jak se říká: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.
Teď máš prázdniny. Jak vypadá tvůj běžný den?
Vstávám v deset nebo v jedenáct, snídám a dívám se na film. Pak jdu do obchodu, kde si koupím něco k obědu, a odpoledne jdu většinou do centra kvůli různým schůzkám – dělat ověřené kopie, na poštu a tak. Potom se sejdeme s kamarádkou, jdeme na pivo, jedeme na přehradu, plaveme. Ale teď se pomalu chystám na cestu. Jedu 14. srpna na dva týdny domů do Ruska.
Chybí ti tvoje rodné město, rodina, přátele?
Stýská se mi po mámě a kamarádech. Ale s maminkou často skypujeme. Když jsem odjížděl do České republiky, věděl jsem, že existuje možnost, že už se do Ruska nikdy nevrátím. Trochu jsem se té myšlenky bál, ale byl jsem na to připravený.
Semjon s kamarády na rozhledně Rosička u obce Sázava na Žďársku
Myslíš si, že v České republice zůstaneš natrvalo?
Od poloviny září budu studovat obor Aplikovaná informatika na Masarykově univerzitě. Když budu potřebovat peníze, najdu si práci. Anebo když mi někdo nějakou dobrou nabídne, tak třeba skončím se školou a zkusím to. Ale chtěl bych dokončit magisterské studium, umět dobře anglicky a pak pracovat v nějaké mezinárodní firmě. A přitom třeba ještě studovat doktoranda. Nebráním se jít pak za prací do jiné země. Kde budu mít práci, tam budu bydlet. Ale zatím se nedívám tak daleko a v Brně jsem toho ještě spoustu neviděl, takže chci být zatím tady.
Je v Česku všechno takové, jaké jsi očekával?
Já jsem o Česku neměl moc informací, než jsem sem přijel. Ale to, co jsem našel, byla pravda. Hodně věcí je tady lepších než v Rusku. Třeba městská hromadná doprava. A taky jsem tady poznal spoustu lidí z různých zemí, třeba z Iráku, Rumunska, Srbska, Brazílie. U nás je to jiné, žijí tam víceméně jenom Rusové.
A jak se ti líbí české holky?
Moc se mi líbí 🙂 Ale podle mě jsou ve všech státech krásné holky a řekněme, ne tak krásné.
Stalo se ti někdy, že jsi použil nějaké české slovo nesprávně nebo jsi nevěděl, jak se vyjádřit?
Naštěstí ne. Díky tomu, že už jsem se česky učil v Rusku, vůbec jsem neměl jazykovou bariéru. Hodně mi ale pomohl i kurz na VUT. A pivo. To totiž taky pomáhá rušit tu bariéru 🙂
Něco o Semjonovi:
Pochází z ruského Jekatěrinburgu. Vystudoval Russian State Professional Pedagogical University (Pedagog v oboru Počítačová technika) a poté pracoval jako systémový administrátor ve firmě OOO ‚Palmetta‘. Od října 2013 do června 2014 navštěvoval intenzivní kurz češtiny na Institutu celoživotního vzdělávání brněnského VUT, ze kterého si odnesl certifikát na úrovni B2. Baví ho jízda na kole, volejbal, cestování a počítače. V současné době bydlí v Brně na Lesné.
