What ice cream do you have? We have strawberry, vanilla, stracciatella,… Mají jahodovou, vanikovou, stracciatellu… Jé, vy jste Češi? Tak jsme se na Sardinii v hotelovém baru seznámili s Dominikou, která tam už potřetí pracovně strávila léto. A ukázalo se, že Češek je okolo mnohem více.
Na italský ostrov vyrazilo v létě za prací hned několik mladých českých studentek. Dvacetiletá Dominika, která je z Prahy a teď na podzim bude druhým rokem studovat na vyšší odborné škole obor personální řízení, na Sardinii přijela poslední troje letní prázdniny. „Baví mě mluvit s lidmi a řešit s nimi problémy. Mimo to ráda plavu, jezdím na kolečkových bruslích, chodím do kina a do divadla,“ říká o sobě. Osmnáctiletá Helena, pocházející z Velešína nedaleko Českých Budějovic, má před sebou poslední ročník na hotelové škole, obor turismus, a na zahraniční stáž vyrazila poprvé. „Miluju svoji práci. Pracuju v restauraci jako servírka nebo za barem už od patnácti let. Taky ráda čtu, i když teď především maturitní knížky,“ přiznává.
Holky, jak jste se ocitly na Sardinii?
Helena: Jsem tady přes školu. Když jsem se o stáži dozvěděla, začaly být ve světě nepokoje, tak jsem to na chvilku odložila. Ale pak mi nestačilo to, co mám doma, tak jsme se šly se spolužačkou podívat na nástěnku ve škole a našly nabídku od organizace Italy Gastro Promotion. Zjistily jsme si, co nás čeká, jaká je mzda, probíraly jsme to samozřejmě s rodiči a pak jsme se ze dne na den rozhodly. Přihlásily jsme se a pak hned jely. Chtěly jsme k moři a na castingu v Praze nás pak přiradili do hotelu.
Dominika: Já jsem taky chodila na hotelovku a když jsem byla ve třetím ročníku, viděla jsem reklamy ve škole. Chtěla jsem to vyzkoušet, a tak jsem tady potřetí.
Musely jste umět italsky, než jste odjely?
Dominika: Já jsem tehdy neznala skoro nic. Měla jsem jenom dvě nebo tři lekce, než jsem odletěla, takže jsem uměla jenom základy. Dostaly jsme podklady, co bychom se měly naučit k našemu oboru. Naučila jsem se spíš z prostředí a komunikace.
Helena: Domča mluví perfektně. Já až teď po dvou měsících tady zjišťuju, že začínám rozumět. Vnímám, jak se lidé baví mezi sebou, a dokážu odvodit, o čem. A v práci pochopím, ale nemluvím.
Je italština těžká?
Helena: Podle mě je to jednoduchý jazyk. Co tady potřebujeme pro náš život, to jsou pořád ty stejné věci dokola. Jinak je italština složitá, má spoustu časů.
Dominika: Já když něco nedokážu vysvětlit, chytím se něčeho, čemu rozumím, anebo je poprosím, aby to oni řekli oklikou a většinou to funguje.
A angličtina byla potřeba?
Dominika: Ano, alespoň jeden další jazyk. I když sem jezdí převážně italská klientela a oni nemluví anglicky, ani nechtějí. Často se stává, že nás naši italští šéfové zavolají, abychom s hosty komunikovali anglicky my.
Takže obě jste tady na stáž. Je placená?
Dominika: Ano, dostáváme mzdu. Ale je to spíš něco navíc, za co si můžeme něco koupit. Na normální život celý měsíc by to nestačilo.
Helena: My tady moc nepotřebujeme. Jíme zadarmo, spíme zadarmo. Je to bráno jako zkušenost, protože co tady člověk zažije ty 2 nebo 3 měsíce, se absolutně nedá srovnat s celým životem v Čechách. Je to o něčem jiném.
Máte volný čas?
Dominika: Já dělám zhruba devět a půl hodiny denně, někdy vcelku, ale často rozkouskovaně, takže mám třeba volné odpoledne, ale pak pracuju do noci. V tom volnu je na nás, co budeme dělat, jestli půjdeme spát nebo k moři.
Helena: Máme vždycky jeden den v týdnu volno. Ze začátku jsme měly plány, jak budeme cestovat, ale on člověk ten sedmý den potřebuje na regeneraci, aby mohl potom zase šest dní pracovat. Prvních čtrnáct dní jsme pořád chodily k moři, teď už tak jednou za týden.
Jací jsou Italové?
Dominika: Sardinie je víc na jihu a myslím, že se liší lidé ze severní a jižní Itálie. Ale když si s italským kolegou padnete, poznáte, že není špatný. Oni jsou ze začátku více odtažití, chvíli trvá, než si vás pustí k tělu. Ale jsou takoví rodinní, hodní a dokážou být opravdu srdeční. Klienti jsou většinou milí a když jim nerozumíme, chápou a mluví pomaleji.
Helena: Já jsem extrovert, takže nemám problém komunikovat. Kam přijdu, tam je mě hodně. A tak to šlo rychle i tady v práci.
Vrátíte se příští rok?
Dominika: Já už asi ne. Je to tady super, ale chtěla bych zkusit něco nového. Nicméně plánuju zůstat v hotelové sféře, líbí se mi to – mám dvě brigády, jednu v pětihvězdičkovém hotelu v centru Prahy a druhou v belgické restauraci, kde dělám rezervace a usazuju hosty. Bavilo by mě pracovat třeba i na personálním oddělení, dělat cateringy. Ale možná se ještě někam podívám, ráda bych do Anglie nebo na sever Itálie. Taky začnu studovat španělštinu, tak se možná vydám do Španělska.
Helena: Ve mně se to teď pere. Určitě bych chtěla zůstat v gastronomii, naplňuje mě to. Ale ještě nevím, co dál. Našla jsem si tady na Sardinii přítele, tak mám šílený nápad studovat vysokou v Cagliari (hlavní město Sardinie – pozn.red.)
Po čem se vám stýská?
Helena: Po mamince!
Dominika: Já mám v Česku přítele… 🙂
Těšíte se domů?
Helena: Když jdu večer na záchod, už nemusím rozsvěcet. Je to takové druhé doma. První dva dny jsme probrečely, ale teď se nám domů úplně nechce…
Doporučily byste českým studentům podobnou stáž?
Dominika: Rozhodně nelituju. Je to obrovská zkušenost, Moc mě potěšilo od šéfa, když mi řekl, že už se tady nemám skoro co naučit, nebo že mě tady můžeš nechat samotnou, že to zvládnu. On umí hodně věcí a je profesionál, můžu tě tady nechat samotnou, tak mám radost. Je to zkušenost pro práci i pro život. Užít se to dá stoprocentně.
Helena: Z Italy Gastro Promotion po nás chtěli hodnocení na web a facebook, ale není co říct – to člověk musí zažít.
