Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského, která se už dvanáctým rokem konala třetí srpnový týden v Havlíčkově Brodě, se kromě bohemistů z ukrajinského Užhorodu a početné skupiny studentů ze Slovenska zúčastnily také dvě studentky ze vzdálenějšího Běloruska.
Jedna z nich, osmnáctiletá Saša Karolik, na novinářský kurz přijela z městečka Logojsk, které se rozkládá nedaleko hlavního města Běloruska, Minsku. Saša studuje na Běloruské státní univerzitě a způsob, jakým se dostala ke studiu českého jazyka je poněkud neobvyklý. „Minulý rok fakulta nabírala studenty, kteří chtějí studovat nejenom běloruštinu, ale spolu s ní také češtinu. A proto jsem si ji vybrala,“ vysvětluje členka jedné ze šesti skupin, do kterých se na letní škole můžete přihlásit.
Češtinu se učí ráda
Studium češtiny Sašu moc baví a zlepšení dovedností v jazyce je také jedním z hlavních důvodů, kvůli kterým letos zavítala do České republiky. Čeština je podle ní velmi těžký jazyk, ale zároveň se podobá běloruštině. „Dost českých sloves je podobných těm běloruským, stejně tak jako některá slova. Nejtěžší je pro mě asi gramatika. Ta je velmi složitá,“ dodává Saša nejproblematičtější věc, se kterou se musí během studia potýkat.
Saša přijela z Běloruska, což je vnitrozemský stát ve východní Evropě. Země má necelých 10 milionů obyvatel, z nichž většinu z nich tvoří Bělorusové. Bělorusko je považováno za jedinou totalitní zemi v Evropě, a také je jediným evropským státem, který v praxi vykonává trest smrti.
Samotní Bělorusové jsou podle Saši národem veselých lidí, který nikdy a nikam nespěchá. Dokážou velmi intenzivně a dlouho pracovat. Po tom, čím si během období před a za druhé světové války tento národ prošel, je podle ní až s podivem, jak jsou milí a usměvaví.
Saša při práci ve skupině Rádio
Na Češích se jí líbí, že jsou stejně jako Bělorusové pracovitý a pokojný národ. Kromě toho je fascinována architekturou, kterou nachází v českých městech a na vesnicích. Nejvíce ze všeho se jí ale zamlouvá samotný projekt Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského a je velmi ráda, že mohla být jeho součástí.
Rozdílná kultura
Saša s lektorkou
Ačkoliv mají oba národy mnoho společného, najdou se mezi nimi drobné rozdíly. Například v kultuře. Jako jedna z možných ukázek může posloužit „nosní hygiena“. „Češi vždycky smrkají. To u nás neděláme,“ říká Saša. U nás se, pokud potřebujeme, prostě vysmrkáme. To se v Bělorusku nestává. Nepsaná pravidla totiž Bělorusům nedovolují si na veřejnosti vytáhnout kapesník a udělat to, co běžně děláme my, Češi. Není se tak čemu divit, že po příjezdu k nám je to může poměrně překvapit.
Další věcí, s níž se u nás běžný Bělorus může setkat poprvé, je česká kuchyně. V porovnání s běloruskou máme spoustu odlišných jídel, jiných koření a postupů příprav. Známé pirožky, jež se dělají vedle Běloruska například ještě na Ukrajině nebo v Rusku, u nás téměř vůbec nenajdeme. Jídlo je pro Sašu jednou z mnoha dalších věcí, které se jí na Česku zamlouvají. Sama si už několik jídel, s nimiž se u sebe doma nesetká, vyzkoušela. Během doby strávené v Havlíčkově Brodě se mladé studentce v Česku zalíbilo natolik, že prý kdyby měla možnost, určitě by se k nám přistěhovala.
Autor: Tomáš Beránek, student LŽŠ 2016
