Výhody znalosti dvou jazyků začínají brzy (Corbis)
Bilingvní lidé to mají lehčí. Lepší vyhlídky na zaměstnání, lepší kognitivní schopnosti a dokonce menší šanci trpět demencí. Nový výzkum nyní ukazuje, že mohou také vidět svět různými způsoby, v závislosti na konkrétním jazyce, ve kterém mluví.
Posledních 15 let bylo provedeno ohromné množství výzkumů dvojjazyčné mysli, přičemž většina důkazů poukazovala na hmatatelné výhody používání více než jednoho jazyka. Zdá se, že přepínání mezi jazyky je druh mozkového tréninku, který nutí váš mozek k vyšší flexibilitě.
Stejně jako pravidelné cvičení dává vašemu tělu nějaké biologické výhody, ovládání dvou nebo více jazyků přináší kognitivní výhody. Tato mentální flexibilita vyplácí velké dividendy, zejména později v životě: typické příznaky kognitivního stárnutí se objevují později u bilingvních lidí – a degenerativní choroby související s věkem, jako je demence nebo Alzheimerova choroba, jsou oddálené až o pět let.
Němci vědí, kam jdou
Ve výzkumu publikovaném v magazíně Psychological Science studovali monolingvální a bilingvní Němce a Angličany, aby zjistili, jak různé jazykové vzorce ovlivňují jejich reakce v různých situacích.
Bilingvním lidem ukázali videoklipy událostí s pohybem, jako je například žena, která kráčí směrem k autu, nebo muž, který jede na kole k supermarketu, a poté je požádali, aby popsali scény.
Když ukážete takovou scénu monolingválnímu německému mluvčímu, bude mít tendenci popisovat akci, ale také cíl akce. Takže by měl tendenci říkat: „Žena jde ke svému autu.“ nebo „Muž jede na kole k supermarketu“. Angličtí monolingvální lidé by tyto scény jednoduše popsali jako: „žena chodí“ nebo „muž jede na kole“, aniž by uvedli cíl akce.
Pohled na svět, kteří mají němečtí mluvčí, je holistický – mají tendenci dívat se na událost jako celek – zatímco angličtí mluvčí, mají tendenci soustředit se pouze na akci.
Zdá se, že lingvistický základ této tendence je zakořeněn ve způsobu, jakým gramatické možnosti jazyka popisují akce v čase. Angličtina vyžaduje, aby její řečníci gramaticky označovali události, které právě probíhají, povinným použitím morfému –ing: „I am playing the piano and I cannot come to the phone (Hraju na klavír a nemůžu přijít k telefonu)“ nebo „I was playing the piano when the phone rang (Hrál jsem na klavír, když zazvonil telefon)“. Němčina tuto funkci nemá.
Výzkum s uživateli druhého jazyka ukazuje vztah mezi jazykovou zdatností v takových gramatických konstrukcích a frekvencí, se kterou mluvčí zmiňují cíle událostí.
V studii také zjistili, že tyto lingvistické rozdíly přesahují samotné použití jazyka, až k neverbální kategorizaci událostí. Požádali jsme anglické a německé monolingvisty, aby sledovali řadu videoklipů, které ukazovaly lidi, kteří chodí, jezdí na kole, běží nebo jezdí autem. V každé sérii tří videí jsme požádali subjekty, aby se rozhodly, zda je scéna s nejasným cílem (žena jde po silnici směrem k zaparkovanému autu), podobná scéně s jasně zaměřeným cílem (žena jde do budovy) nebo scéně bez cíle (žena chodí po polní cestě).
Němečtí monolingvisté častěji porovnávali nejednoznačné scény s cílovými scénami, než angličtí monolingvisté. Tento rozdíl odráží ten, který byl nalezen při používání jazyka: ?????? Němečtí mluvčí se s větší pravděpodobností zaměří na možné výsledky akcí, ale mluvčí angličtiny věnují větší pozornost samotné akci.
Přepínání jazyků, změna perspektivy
Když došlo na dvojjazyčné řečníky, zdálo se, že přechází mezi těmito perspektivami na základě jazykového prostředí, ve kterém dostali úkol. Zjistili, že Němci, kteří ovládali plynně angličtinu, byli stejně soustředěni na cíle jako každý jiný rodilý mluvčí, když byli testováni v němčině ve své domovské zemi. Ale podobná skupina německo-anglických dvojjazyčných řečníků, testovaných v angličtině ve Velké Británii, však byla zaměřena na akci, jako rodilí mluvčí angličtiny.
V jiné skupině německo-anglických dvojjazyčných řečníků, dali jeden jazyk v jejich mysli do popředí tak, že účastníci opakovali řetězce čísel nahlas v angličtině nebo němčině. Zdálo se, že potlačení jednoho jazyka automaticky přivede do popředí vliv druhého jazyka.
Když „zablokovali“ angličtinu, jednali bilingvní lidé jako typičtí Němci a vnímali nejednoznačná videa jako cílenější. Když byla němčina zablokována, bilingvní lidé mluvili jako rodilí Angličané a odpovídali nejasným a otevřeným scénám. Když se jazyk čísel v polovině experimentu změnil, změnilo se také soustředění subjektů na cíle versus akce.
Tato zjištění jsou v souladu s jiným výzkumem, který ukazuje odlišné chování dvojjazyčných řečníků, v závislosti na používaném jazyce. Izraelští Arabové s větší pravděpodobností spojují arabská jména jako Ahmed a Samir s pozitivními slovy v kontextu arabského jazyka, než například v hebrejštině.
Lidé se sami hlásí, že se při používání různých jazyků cítí jako jiná osoba, a že vyjádření určitých emocí nese různé emoční zabarvení, v závislosti na používaném jazyce.
Při posuzování rizika, mají bilingvní lidé také tendenci přijímat racionálnější ekonomická rozhodnutí ve druhém jazyce. Na rozdíl od svého prvního jazyka, mají sklon postrádat hluboce zakořeněné, zavádějící afektivní předsudky, které nepřiměřeně ovlivňují způsob vnímání rizik a přínosů. Jazyk, kterým mluvíte, tedy může ovlivnit způsob, jakým přemýšlíte.
Zdroj: https://www.independent.co.uk
