Lektoři češtiny pro cizince se na začátku dubna setkali se ženou, jejíž učebnice jsou pro ně denním chlebem – Lídou Holou. Několikahodinový seminář se uskutečnil v jedné z učeben HOPE a účastníci od bývalé lektorky dostali doporučení, jak pracovat s chybami studentů, a také tipy na aktivity, které mohou ve svých hodinách využít. Po semináři přišlo na řadu interview s vítaným hostem:
Lída Holá v Brně
Jaká je ta nová Holá? Máš Holou dvojku? Chystá se prý další Holá. Jestli netušíte, o čem je řeč, nebojte se, nejste sami. Taková konverzace by nepřišla zvláštní asi jenom cizincům, kteří se učí česky, a lektorům češtiny pro cizince. Právě ti se totiž denně setkávájí s učebnicemi, jejichž autorkou je Lída Holá. Její publikace jsou ve výuce českého jazyka pro cizince zdaleka nejrozšířenější a nejpoužívanější, pro lektory jsou vlastně něco jako bible.
Jaký je to pocit být v podstatě synonymem pro učebnici češtiny pro cizince?
Samozřejmě to velmi těší, i když myslím, že je to do určité míry souhra šťastných okolností. Po roce 1989 čeština pro cizince ztratila postavení exkluzivního oboru pro pár bohemistů a v pravém slova smyslu vtrhla do ulic – najednou tu byla spousta lidí, kteří se česky chtěli nebo museli učit kvůli práci nebo ze soukromých důvodů. Na trhu se tak vytvořil prostor pro moderní, inovativní a uživatelsky přátelský přístup k výuce. Myslím, že i to mělo podíl na úspěchu našich učebnic.
Stává se vám, že si uživatelé vašich učebnic, ať už studenti nebo lektoři, na něco v nich obsažené stěžují, něco se jim nelíbí? Co vy sama byste dnes udělala jinak?
Musím říct, že reakce na naše učebnice jsou většinou pozitivní, učitelé i studenti je mají rádi a oceňovány jsou i manuály na internetu. Negativní připomínky samozřejmě také chodí a jsou pro nás velmi přínosné. Pochvala nás těší, ale kritika nás posouvá dopředu – tak by to mělo nejspíš být v každém oboru. Co se týče typu připomínek, převládají upozornění na chyby a překlepy, kterým se bohužel asi žádná publikace úplně nevyhne. Někteří studenti si také občas stěžují, že zadání a manuály na webu jsou jenom česky – to je ale nedorozumění, naše učebnice nejsou určeny pro samouky a vyžadují spolupráci s učitelem.
Co bych udělala jinak: Mám jednu vlastnost, kterou moje okolí dost těžko snáší – jsem ke svým pracem hodně kritická a mám tendenci pořád dělat jinak úplně všechno, předělávat a vylepšovat (někdy i „vylepšovat“). Takže tohle je nebezpečná otázka, kterou by můj nakladatel a spoluautorka určitě neradi slyšeli :-). Celkově však mám dojem, že vše, co jsem kdy udělala špatně, mě něčemu naučilo – člověk prostě prochází určitým vývojem a k něčemu musí dospět postupně. Asi mou největší chybou bylo, že jsem původně označila učebnici NEW Czech Step by Step jako B1, za to jsem sklidila hodně (oprávněné) kritiky a omluvila se. Myslím ale, že jsem v určení úrovní netápala sama, v tomto ohledu bylo v době vydání knihy dost málo informací.
Jak dlouho trvá připravit učebnici? Co to obnáší?
První vydanou učebnici jsem psala šest let, poté jsem ji další čtyři roky přepracovávala. V současné době se naše tempo ustálilo na cca dvou letech práce na jedné učebnici. Když totiž učebnici napíšete, jste teprve v polovině – pak nastupuje spolupráce s lektory, korektory, překladateli, grafiky, ilustrátory, herci, nahrávacím studiem a tiskárnou.
Jaké další učebnice chystáte?
Momentálně bych chtěla metodicky vylepšit a vydat i v ruské mutaci naši nejprodávanější a nejpopulárnější učebnici NEW Czech Step by Step, ale to je běh na delší trať – je to naše „rodinné stříbro“ a nerada bych tu něco pokazila nebo uspěchala. Také v současné době pracuje na Češtině expres 4 a zároveň pod záštitou Masarykovy univerzity připravujeme na rok 2016 projekt www.mluvtecesky.cz. Ten je sice primárně určen studentům medicíny, ale určitě hodně pomůže i ostatním studentům.
seminář s Lídou Holou
Jak jste se vlastně dostala k výuce češtiny pro cizince? Co vás na vaší práci baví?
Asi sedm let po dokončení studia jsem překládala knihy a literárněvědné studie. Překládání je ale značně osamělé zaměstnání, takže jsem začala učit češtinu. Začátky byly zoufalé – jako nebohemistka jsem stejně jako většina rodilých Čechů netušila, proč některé věci v češtině fungují tak, jak fungují, a všechno jsem si musela spěšně doplňovat. Na druhou stranu jsem však měla výhodu, že jako anglistka a rusistka jsem na jazyk nazírala očima studentů, jaksi „z druhé strany“, a velmi dobře jsem rozuměla tomu, proč oni některým věcem nerozumí. Znala jsem také učebnice angličtiny a dalších jazyků a stávající učebnice češtiny se mi zoufale nelíbily jak graficky, tak metodicky. To byl hlavní impuls k tomu, že jsem si jednou sedla a napsala první lekci… Po nějakou dobu jsem v psaní byla skutečně o lekci před studenty a myslím, že si se mnou i dost vytrpěli, ale pak se materiál nashromáždil a vydal na první publikaci. A co mě baví? Psaní učebnic je veliká radost: vyžaduje kreativitu i ukázněnost, fantazii i systém, spojuje návaznost na tradici i objevování nových cest. Hlavně jsem nesmírně ráda, že naše učebnice opravdu pomáhají v praxi a doufám, že i vylepšují reputaci češtiny jako „nesmírně obtížného“ a „nenaučitelného“ jazyka. To je pro mě veliká motivace.
Zmiňujete, že jste učila češtinu. Teď už se lektorství nevěnujete?
V současné době z časových důvodů už rok vůbec neučím a po učení se mi docela stýská. Chtěla bych se někdy v budoucnu zase k výuce vrátit.
Čím vás kdy student nejvíc překvapil?
Vzpomínám si na jednoho australského studenta, kterému čeština zoufale nešla. Měla jsem na něj v průběhu kurzu už trochu zlost, on i dost zdržoval ostatní. Na konci kurzu jsme měli party a on nám na rozloučenou zahrál na kytaru a zazpíval opravdu krásnou písničku, kterou sám složil. Každý má holt jiné obdarování, na to jsem tehdy zapomněla.
Jakou chybu podle vás lektoři češtiny pro cizince nejčastěji dělají a co byste poradila začínajícím lektorům?
Nejhorší snad nejsou konkrétní chyby nebo chybné postupy, ale jakási setrvačnost a neochota pracovat na sobě, učit se a třeba i přijímat něco nového, pokud je to dobré a funkční. Takové to: „dělám to takhle už dvacet/třicet/čtyřicet… let, tak nic měnit nebudu“. Celkově si myslím, že hlavní problém tkví ve vzdělávání učitelů na pedagogických fakultách, kde se, slovy Ondřeje Hausenblase (vysokoškolský učitel, od roku 2002 působí na Katedře českého jazyk Pedagogické fakulty Karlovy univerzity – pozn. red.), přeceňuje teoretický obsah studia, tedy to, co studenty učím, a naprosto se podceňuje, jak to mám dělat, tedy způsob sdělení a podání, konkrétní učitelská praxe a metodika. To je opravdu smutné. A jak tomu čelit? Vzájemnými observacemi, sdílením a společným řešením problémů a postupů, semináři, prohlížením cizojazyčných učebnic, vlastním studiem nějakého jazyka, kde je dobrý učitel i učebnice, ochotou rozeznávat nefunkční a měnit zastaralé.
Mohla byste shrnout vaše dojmy ze semináře v Brně?
V Brně se mi moc líbilo, byla tam velmi příjemná a přátelská atmosféra a měla jsem dojem, že jsme s učiteli naladěni na stejnou notu. Velkou radost jsem měla z jejich zájmu a ochoty k diskusi. Doufám, že setkání bylo přínosné i pro všechny přítomné.
Kdo je Lída Holá?
PhDr. Lída Holá pochází z malé vesnice na Vysočině v okrese Třebíč, kde žila do 8 let. Poté se přestěhovala do Jihlavy a odtud odešla do Prahy. Vystudovala Filozofickou fakultu Karlovy univerzity (FF UK), překladatelství-tlumočnictví, obor angličtina-ruština. Je autorkou učebnic Czech Step by Step, New Czech Step by Step/Tschechisch Schritt fur Schritt a spoluautorkou učebnic Česky krok za krokem 2, Čeština expres, výukového materiálu Česká gramatika v kostce a rovněž řady článků zabývajících se metodikou výuky. Také založila a vydává adaptované publikace k výuce češtiny pro cizince. Nyní bydlí ve vesnici za Prahou, je vdaná. Její manžel pracuje jako profesor české literatury na FF UK. A co říká o své rodině? „Máme tři už dospělé báječné dcery a jednoho roztomilého vnuka – jak vidíte, coby matka i babička jsem naprosto objektivní.“
